Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sokolnické hony v Opočně

20. 12. 2017

 

 

Dne 11. října opět započalo další, dnes již tradiční, sokolnické setkání na opočenském zámku. To bylo oproti těm předchozím v něčem výrazně výjimečné. Ptáte se proč? Jednalo se totiž o jeho padesáté výročí.

                Sokolnické hony v opočenských honitbách jsou již 50 let starou tradicí zavedenou roku 1967, tedy nepatrnou chvíli po založení tehdejšího Československého klubu sokolníků. Proto se zde také každoročně schází celé tucty sokolníků, a to nejen z České republiky, ale také ze spousty jiných evropských zemí. Žádný z nich si přeci nemůže nechat ujít příležitost, být součástí jednoho z největších setkání svého druhu v celosvětovém měřítku. Jenom za tento rok se účastnilo rekordních 142 účastníků, což jenom potvrzuje váženost této akce.

                Ale popořadě. Vše již začalo v den před samotným zahájením, tudíž 10. října. To se už do Opočna začali sjíždět první sokolníci, kteří se přišli ubytovat a zaregistrovat do Kodymova domu. Zde se také pořádala veliká výstava věnovaná padesátce let opočenských lovů a založení klubu. Tento den se pak ještě odehrály další dvě pro sokolníky důležité akce. První z nich bylo mistrovství sokolů ve stoupavém letu a druhou byla večerní troubená Svatohubertská mše, které se mimo jiné účastnili i někteří členové našeho sokolnického kroužku. Po této nádherné podívané se sokolníci se svými dravci odebrali do zámeckého parku, kde zanechali své dravce a šli spát. Desítky uvázaných dravců však nezůstaly v areálu zámeckého parku bez ochrany. Krom vysoké zdi chránící areál zde byli také opět naši studenti, kteří odpovědně hlídali ony dravce po tuto a všechny následující noci až do samého skončení honů. U takového nočního hlídání bylo záhodno dravce zajišťovat před různými nezvanými lidmi, ale především jim zabránit v chycení a sežrání zbloudilého ježka. Ježek je totiž tak moc tučná strava, že by následně až do samotného skončení honu neměli ježkem nasycení dravci chuť lovit. Vše se však po všechny noci odehrálo bez problému.

                Dalšího dne ráno došlo na opočenském nádvoří k již dlouho očekávanému slavnostnímu zahájení honů. Mimo předních českých, rakouských a francouzských trubačů zde vystoupila i početná dobově oblékaná Hubertova družina. I v ní jste mohli spatřit některé členy ČLA Trutnov. Nakonec se po dlouhém proslovu předsedy ČMMJ se slovy: „České myslivosti, sokolnictví a lovu zdar!“ slavnostně zahájily opočenské hony.

                Po tři dny se potom sokolníci rozdělení do více jak deseti loveckých skupin orientovaných na rozdílný druh kořisti, rozjížděli do všemožných honiteb v okolí Opočna. Zde se po krátkém pohoštění od zdejších mysliveckých spolků vydali lovit. Při tomto lovu se také projevilo známé sokolnické heslo „Nelovíme pro kořist, ale to krásné při lovu.“ Rychlé a bojovné zajíce je totiž pro dravce velice těžké chytit a podle toho potom také vypadal konečný výřad. Na druhou stranu je nutno podotknout, že oproti nekompromisnímu skoro až řeznickému zastřelení palnou zbraní získává kořist lovená dravcem šanci uprchnout. Jedná se tím pádem o přírodní proces, při kterém silné kusy uprchnou a slabé nepřežijí. 

                Nakonec se každý den po výloži a následném vzdání úcty ulovené zvěři sokolníci sešli v místních hospodách. Zde se mezi sebou dělili o své nově nabyté lovecké zážitky. Samotný hon byl vždy ukončen výřadem na opočenském nádvoří.

                Čas na těchto honech bohužel pro jejich zajímavost ubíhal tak rychle, až se nakonec přiblížil poslední slavnostní večer, a tak na opočenském nádvoří, kde to všechno začalo, tyto velkolepé hony skončily projevem předsedy klubu sokolníků: „České myslivosti a sokolnictví zdar!“

 

Autor: Vojtěch Lotz