Jdi na obsah Jdi na menu
 


Symbol krásy

15. 12. 2017

 

 

V záři helénského slunce

spatřil jsem překrásnou tvář.

Snad byl to jen blud, či odraz na řece,

avšak zamiloval jsem si tu svatozář,

 

Měla rtíky plné a ten rudý lesk!

Postavu tak krásnou, až se tají dech.

Vysoké podpatky na nohou.

Já táhnu za ní temnotou.

 

Bílá zář z šatů šitých pro bohyni.

Linula se kolem, svítila jak maják.

Vystavěl bych pro ni svatyni,

kde uctíval by ji každý dobrák.

 

Víčka hladká, sametová,

řasy tmavé, nádherné.

Všechno tohle chtěl bych vidět

a už nikdy neopouštět.

 

Prsty dlouhé, úzké, blyštivé,

krásnější, lesklejší než drahé kameny.

Se, na svět usmívají třpytivě,

jak z démantů by byly stvořeny.

 

Havraní vlasy splývající na ramenou.

Zpíval bych jí píseň, píseň zamilovanou

A ty oči a jejich lesk,

to může být jen odraz hvězd.

 

Ohnivý pohled očí jejích,

rozpustil by i ledovec.

Rozzlobený pohled očí těch,

pohltil by i záři hvězd.

 

Kůže hladká, dokonalá

s láskou opečovávaná.

Podobá se květině,

či jiné pěkné rostlině.

 

Její výraz tváře, každého hned sváže.

Postava vysoká, přesto však rozumná.

Sklonila se ke mně, utonul jsem.

Už byla jen ona pro mě, ostatní neviděl jsem.

 

Úsměv její, lásky plný,

odráží se ve hvězdách.

Putuje dál navždy krásný,

pohlcující vesmír celý.

 

Autor: Redwrx